Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Lidská mikrobiota (někdy též „lidský mikrobiom“) je souhrnné označení pro všechny mikroorganismy, které žijí uvnitř lidského těla i na jeho povrchu. Různé oblasti lidského těla (např. ústní dutina, kůže, ženský reprodukční systém, plíce, trávicí trakt apod.) jsou osídleny různými druhy bakterií (např. laktobacily nebo bifidobakterie), kvasinek a virů. U zdravých lidí se s obrovskou převahou jedná o mikroorganismy, které lidskému organismu neškodí, naopak s ním žijí v rovnováze a mnohdy mu i prospívají. Je-li tato rovnováha významným způsobem narušena, může se rozvinout konkrétní onemocnění (například zubní kaz v případě narušené mikrobiální rovnováhy v ústní dutině, vaginální kandidóza v případě narušené rovnováhy vaginální mikrobioty apod.). Viz také mikrobiota, střevní mikrobiota, vaginální mikrobiota, Döderleinův laktobacil.

Kožní mikrobiota (někdy též „kožní mikrobiom“) neboli kožní mikroflóra je souhrnné označení pro mikroorganismy, které se přirozeně vyskytují na povrchu lidské kůže. Kožní mikrobiota je součástí lidské mikrobioty. Viz také kůže, mikrobiota, lidská mikrobiota.

Mikrobiota je sourhnné označení pro mikroorganismy, které žijí v určitém vymezeném prostředí, jako je například půda či vodní nádrž, ale i povrch nebo různé vnitřní části živého organismu. Příkladem je lidská mikrobiota a její jednotlivé součásti (kožní mikrobiota, střevní mikrobiota, vaginální mikrobiota apod.). Terminologická poznámka: Pojem „mikrobiota“ je velmi často (a ne vždy zcela správně) zaměňován s pojmem mikrobiom. Viz také mikro- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz mikrobiota.

Střevní mikrobiota (někdy též „střevní mikrobiom“) neboli střevní mikroflóra je souhrnné označení pro mikroorganismy, které žijí v lidském trávicím traktu, zvláště pak ve střevech. U zdravých lidí se s obrovskou převahou jedná o mikroorganismy, které lidskému organismu neškodí, naopak s ním žijí v rovnováze a prospívají mu. Střevní mikrobiota je součástí lidské mikrobioty. Viz také střeva, mikrobiota, lidská mikrobiota.

Vaginální mikrobiota (někdy též „vaginální mikrobiom“), vaginální mikroflóra neboli vaginální flóra je označení pro mikroorganismy, které chrání ženské tělo před infekcemi urogenitálního systému. Vaginální mikrobiota je tvořena mnoha různými typy bakterií, mezi nimiž převažují laktobacily. Vaginální mikrobiota je součástí lidské mikrobioty. Viz také vaginální, mikrobiota, lidská mikrobiota.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně je mezinárodní úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a důstojnosti člověka s ohledem na aplikaci biologie a medicíny.

Virus lidské imunodeficience je plný český název pro běžně používanou zkratku HIV. Viz také viry, imunodeficience.

Lidský papilomavirus je plný český název pro běžně používanou zkratku HPV. Viz také viry.

Čočka (lat. lens) je struktura v oku, která se nachází za duhovkou a láme světlo tak, aby dopadlo na sítnici takovým způsobem, aby se vytvořil ostrý obraz – a to bez ohledu na to, zda se člověk dívá do dálky nebo pozoruje něco v blízkosti; z toho důvodu mění čočka své zakřivení (tvar). Čočka je elastická a prostřednictvím tenkých vlákének je připojena k řasnatému tělísku. Pozoruje-li člověk nějaký blízký předmět, napnutím svalových vlákének se vazy řasnatého tělíska uvolní, tím se čočka více zaoblí a nabývá kulovitějšího tvaru. Přední komora oční se trochu zploští a duhovka se zúží. Celkově se zvyšuje optická mohutnost čočky a člověk vidí ostře do blízka. Při pohledu do dálky se čočka naopak zplošťuje, neboť vazy řasnatého tělíska čočku natahují (výše zmíněná svalová vlákénka přitom nejsou aktivní).

Spotřeba energie v lidském těle probíhá neustále – jak v bdělém stavu, tak během spánku. Zdrojem energie jsou sacharidy, tuky a proteiny (ale také alkohol!) v potravinách. Jejich rozkladem v trávicím traktu vznikají energeticky bohaté sloučeniny (např. mastné kyseliny nebo glukóza), které se pak vstřebávají z tenkého střeva do krevního oběhu. Krví jsou transportovány (přenášeny) do jednotlivých buněk, kde se za pomoci různých enzymů a (většinou) kyslíku rozkládají na nízkoenergetické sloučeniny. Energii uvolněnou při tomto procesu lze uložit nebo okamžitě využít, např. pro svalovou práci.